České země jsou v evropském povědomí stáje ještě spojovány se sklářstvím. A je tomu naštěstí tak. Sklářská tradice za více než 700 let, co se sklo u nás vyrábí ve velkém, je opravdu úctyhodná. Ovšem sklářské řemeslo neznalo hranic. Sklo se vyrábělo na obou stranách hranice. Některé huťmistrovské rody provozovaly huťě jak na české tak na polské straně. Příkladem může být sloučená huť v Bedřichovce a Lasowce.
Sklářské experimenty nejsou ani v zahraničí časté z důvodů velké technologické náročnosti a nutné interdisciplinární spolupráce. Přesto i u nás bylo učiněno několik významných pokusů. Moldavský experiment Evy Černé s pecí českého typu přinesl zajímavé výsledky a ukázal nutnost dalších experimentů. Pokusné tavby byly provedeny rovněž v areálu skanzenu Altamira v Kosmonosech s primitivní pecí snad keltského původu.
V průběhu let se z interního technologického experimentu stává velká prezentační akce, kterou navštěvuje během jediného víkendu kolem 2500 lidí. Ohřátí pece na teplotu kolem 1250 st. Celsia trvá z důvodů ochrany pece a vložených sklářských pánví zhruba tři dny. Do procesu experimentu vstupují nové a nové faktory, vlivy technického a přírodního rázu, na které experimentátoři musí rychle reagovat. Může prasknout pánev, teplota nestoupá dle požadavků, topeniště se příliš zapopeluje. Dřevo pro otop je štípáno na tzv. šejty – tenké a 50cm dlouhé štěpiny. Použité palivo, smrk, bříza a buk, musí být nejméně rok proschlé. K dosažení především vyšších teplot je třeba kombinovat tvrdé dřevo se smrkem a břízou. Sklářský kmen je vyráběn ze starých střepů a nutných chemických přísad a taví se kolem 20 hodin. Po dvaceti hodinách je sklovina tvárná a ke slovu se dostávají skláři, kteří z roztavené hmoty za pomoci sklářských píšťal formují před zraky diváků tvarové repliky historických nádob. Tato část, která nemá ovšem s experimentem příliš společného je z hlediska popularizace velmi důležitá. Ze všech lesních řemesel dokáže právě sklářství oslovit velké množství diváků. Je velmi zajímavé sledovat rozžhavenou pec, šlehající plameny a skláře formující horkou skloviny do předurčeného tvaru. Vytvarované výrobky se ukládají do tamprovny – chladícího prostoru. Experimentálně bylo rovněž ověřeno ikonografickými prameny doložené chlazení výrobků v předehřátých silnostěnných nádobách.
Sklářský experiment v Deštném v Orlických horách představuje mimo jiné velkou popularizační akci pro širokou veřejnost. Účast návštěvníků dokládá velký zájem veřejnosti o technologické a archeologické experimenty a především obdiv k umu našich sklářů.
Už vytapíme naši nově postavenou pec!! Fotogalerie