Hliněná, mírně zahloubená pec, tzv. dýmačka, sloužící k redukci železné rudy ve 12. století. Topí se v ní dřevěným uhlím, které je spolu s předpraženou železnou rudou střídavě přisypáváno do pece.

    V této peci se nedá dosáhnout dostatečně vysoká teplota k úplnému roztavení železa (bod tání necelých 1600°c). Železná ruda se zde pouze zbavuje nečistot především síry. Jak vyhořívá uhlí, železo se postupně propadává na dno pece, kde se speče do tzv. železné houby, či lupy. Po té se pec nechá vychladnout, rozboří se a zevnitř se vyjme železná houba.

Při experimentech, které se na Uhřínově prováděly byl jako ruda použit skuhrovský hnědel, který má zhruba deseti až dvaceti procentní obsah železa. Tavba trvala dvanáct hodin a ve výsledku se podařilo vyrobit pouze velice nekvalitní železo, nepříliš vhodné k výrobě nástrojů.