Jde o rekonstrukci podle nálezu z lokality Mariánská louka v Děčíně a časově spadá do konce 13. století.
Vlastní jádro stavby je sroubeno ze smrkových, omazaných, klád a teprve na něm je posazena jasanová konstrukce střechy, pokrytá rákosovým doškem.
Tři stěny výkopu jsou proti sesunutí jištěny prkenným bedněním u čtvrté je vyskládána zídka z kamenů. Tato zídka má za úkol akumulovat teplo ohně a tím přispívat k vyhřívání stavby.

    V budově je otevřené ohniště fungující na principu tzv. dýmného provozu. V polozemnici lidé trvale trávili jen tuhé zimy a noci, proto jim kouř nad hlavami zase tolik nevadil. Hladina kouře sahala od vrcholku dveří po strop. Vařilo se buď uvnitř na kotlících, ale hlavně tedy venku v peci.

Místnost obývala 1 rodina, párová, počet dětí nebyl zase tak vysoký, protože by je neuživili, se základním párem tu ještě mohli žít jeho sourozenci, anebo staří rodiče. Objekt představuje typické obydlí středních a nižších vrstev obyvatel na vsi v období 12. - 13. století.

Na rozdíl od předchozího domu se již jedná o poměrně solidní stavbu, jejíž životnost se odhaduje zhruba na třicet let.